Únor 2009

Návrh...

11. února 2009 v 23:22 | Emi |  Naše kecy, oznamy a věčné omluvy
Poslední dobou je tu víc oznamů než povídek. Pardon:-) Možná se polepšímeXD Neberte to moc vážně jo tu poslední větu! Takže co chcu tentokrát? Krom toho, že přibyla další kapitolka a očekávám hafo komentů…to očekávám furt jinak pro nedostatek zájmu končim a pokud povídku dopíšu u sebe pošlu ji tak možná An´je a třeba i někomu jinýmu…za odměnu hih. Takhle to teď bude se všim. Spousty blogů se potýká se slabou návštěvností a my nejsme výjimkou. An´ja a Hirameki kvůli tomu končí a já truchlím…to už je ale mimo. Já zatím končit nebudu. ZATÍM!!! Pokud ale tenhle blog nebude číst nikdo nemá cenu to tu držet. Proto potřebuju vaše komenty i kdyby obsahovaly jen pouhé slovo aby to pak nedopadlo tak, že tu nejdete oznam o tom, že to nikdo nečte tak proč to dál vést! I já začnu zase komentářovat protože tohle mě vážně probralo a moc mrzí! Takže dokud budou mít povídky ohlas budu psát. Jakmile to budou číst dva lidi kašlu na to. Mám půro vás mimochodem návrh! Na novou rubriku! Jak jistě víte s Yuki jsme na stejném pokoji a všední dny trávíme spolu a tyk nás napadlo založit jakýsi deník kde budou naše úsměvné rozhovory, hlášky a zážitky. Vážně to stojí za to! Chceme váš názor takže se můžete vyjádřit v komentech a já doufám že to uděláte:-) Díky moc.

Takže...

3. února 2009 v 21:09 | Emi |  Naše kecy, oznamy a věčné omluvy
Konečně sem se k něčemu dokopala! Nebylo to lehký, ale povedlo se takže potlesk prosím:-D Dala jsem dohromady první část povídky slibované o upírech. Sama osobně bych to nikdy nezveřejnila, ale An´ja mě ukecala takže nadávejte jí! Ona s tim počítá. Je to taková slátanina čehosi, jen s těží pochopitelná! Upozorňuju, že to tak bude až do samotného konce. Tzn. jesli to nepochopíte hned nemá to cenu dál číst. Za inspiraci vděčím jak jinak než Reiko. Poslední dobou napsala povídky jak o upírech tak o svým životě a mě tím vnukla myšlenku to trochu zkombinovat. Ne úplně, ale budou tam věci ukazující můj charakter a způsob života snad to pochopíte. Taky mi Reiko řekla…už je to dýl, ať napíšu cokoli a nestydim se za to, takže tahle povídka bude podle toho řízená! Nečekejte nic fyzicky strašlivého tohle bude děsivý po psychický stránce (jestli se skutečně odhodlám to tak psát), čekejte hodně rozporů ve vlastní duši hrdinky a věci tomu podobný. Nikdy jsem nefandila romantickejm happyendům… No nic za tenhle výplod mojí fantazie teda vděčíte dvou osobám:Reiko a An´je!

Jinak Cesty Osudu BUDOU!!! Znova to už psát nebudu tak se na to ani neptejte nebo to fakt zrušim!!! Už jsem vám vysvětlovala, že je to složitější a popravdě moje momentální nálada je dost vrtkavá (zasvěcení chápou) takže mě vážně nepokoušejte protože jsem schopná ze dne na den blog beze slova zrušit!!! Nechci tím vyhrožovat, ale prostě teď se všechno nakupilo a je to ještě horší než v době největší krize blogu! Můžete si klidně od Yuki, Reiko nebo sester Koregai nechat povyprávět co ví (Reiko ví asi nejvíc, Yuki to zas viděla na vlastní oči). Chápu, že vás asi štvou moje neustálý výmluvy, ale vydržte to se mnou ještě chvíli. Ono to přejde…

Díky za pochopení a obětovaní času ke čtení té hrůzy…Vaše Emi


|designed by Emi|
|All right are reserved 2010|http://michinoankoku.blog.cz|